Přeskládání termínů díky čipové krizi se nevyhne ani manufaktuře BRAWA. Už v prvním kvartále, a zejména ve čtvrtém kvartále 2023, došlo k přesunu a přeskupení termínů o více jak jeden kalendářní rok. Problém s čipy se prostě dotýká všech, rešení zatím v nedohlednu a výrobci sčítají ztráty – nejsou totiž schopni vyrábět početné série v takovém množství jaký si trh žádá.
BRAWA tak přesunuje na 1Q a 2Q 2024 i další modely lokomotiv parní i další trakce. Problém je spíše v tom, že pokud objednáte model s uvedením do výroby konkrétního kvartálu, dojde k přesunu a oddálení právě vlivem nedostatku mikroelektroniky. Firmy jako Roco a Trix neruší již katalogem uvedené modely co jsou v plánu, nicméně rozdíl mezi analogovými a DCC verzemi, může být až jeden rok.
ROCO přesunulo některé modely z roku 2023 na rok 2024 1Q až 2Q, jde hlavně o modely BR24 a BR38. Ačkoliv u modelové řady 38 by měl být model dán do prodeje ještě v letošním roce, nejdpozději však na začátku roku příštího. Zvyklost, kdy analogová verze šla do prodeje zároveň s digitalizovanou, už nejspíš skončila, musíme si na to zvyknout. Přeskupování výrobních plánů není vůbec snadná věc, to v případě, že vyrábíte v Evropě a současně v Asii.
Přitom BR01 měla být katalogovým tahounem číslo jedna, kdy v kždém katalogu jsou tzv. „korunní“ produkty které jsou hlavními lákadly. U firmy ROCO je to Hrboun, v minulosti BR03 nebo BR50. Parní trakce má obrovské skupiny sběratelů napříč věkovým spektrem – někdo s modely jezdí po kolejišti, mnozí pak sbírají modelové unikáty do svých domácích sbírek do vitríny.
Příkladem takových sbírek je i sám autor tohoto článku: sám vlastním přes 22 kusů modelů Taurus, a 24 kusů modelů Vectron. Na kolejišti uzlu Děčín jich ale jezdí sotva 10 až 11. No a pokud děláte ještě německou železniční epochu jako já, páry jako BR01, BR02 a BR03 či BR52, prostě vlastnit ze zásady tak nějak musíte.
Rychlíková BR01: model a předloha
Pro Němce je BR01 něco jako Šlechtična či Albatros pro Čecha. Německá parní železniční sféra je sice o trochu více obsáhlejší než ta naše Československá, nicméně i v těchto vývojových epochálních dekádách můžete naleznout řadu shodných konstrukčních prvků. Odmyslet si zde ale můžete mi tzv. kořistní parní lokomotivy po skončení hitlerovské války, kdy celá řada německých parních lokomotiv přešla pod ČSD, dále do států jako Polsko, Francie a Belgie.
Počínaje rokem 1958 objednávala Deutsche Bundesbahn lokomotivy řady 01.50 tzv. vysokovýkonným kotlem I. typu. Typ kotle, navržený podle konstrukčních zásad Friedricha Witteho, byl již dříve úspěšně instalován na lokomotivy federální železnice řady 01.10.
Plně svařovaný kotel měl s hodnotou 1:8,8 výrazně lepší poměr sálavé a trubkové topné plochy (starý stavební kotel 1:13,54), čehož bylo dosaženo především vestavěnou spalovací komorou. V číslech je to o 54 m² méně odpařovací plochy u vysoce výkonného kotle, což bylo kompenzováno zatížením topné plochy vyšším o 18 kg/m²h. To umožnilo dosáhnout stejného výkonu kotle při výrazně menší spotřebě paliva.
Stay connected