Když jsem někdy v roce 1984 dostal svů první modelový set lokomotivy s asi trojicí vozů a jednou výhybkou v oválu, bylo to období kdy jsem nevěděl o modelovém světě prakticky vůbec nic – utvářel se až během následujících let a po otevření hranic k západním sousedům nastala produktová revoluce. U nás na trhu bylo možné běžně dostat modely měřítek H0 a TT. Jednalo se o produkty firem Berliner TT Bahnen, Piko, Zeuke aj.
Můj první kolejový ovál s výhybkou byl TT 1:120.. bylo možné jej postavit prakticky kdekoliv, vešel se doslova na jídelní stůl. Na několik let jsem pak o modelovou železnici ztratil zájem, a až v pozdějším věku došlo k přechodu z TT na H0 1:87! Postupem několika dekád se ovšem výrazně měnil i ceník modelů. Za jeden nákladní vagon v hodnotě 25 Kčs, dnes jeho cena překračuje mnohdy i 1000 korun s tím, že se podstatně změnila i detailnost provedení.
Měřítko kompromisu TT 1:120 je v případě realizace dlouhých oblouků v domácím provedení tou snažší variantou, oblouky v kolejišti v měřítku H0 1:87 posunuje prostorové nároky na zcela jinou úroveň. Pojďme si zde uvést pár faktů, které stojí jak za výběrem modelového měřítka, tak i finanční nároky na realizaci modelového provozu vůbec.
Zde je vhodné upozornit, že pokud bychom chtěli realizovat skutečné délky staničních a mezistaničních kolejí, nestačila by nám ani garáž na dva osobní automobily. Proto jsem sám při stavbě železničních uzlů Děčín a Ůstí nad Labem, bylo nutné přijmout desítky kompromisů co se prostorové realizace týká. Vše pak zajišťuje promyšlený systém vratných smyček v komnikaci s kolejovou harfou odstavných kolejích ve skryté sekci.